Únor 2013

Pejsci a pejsánci na facebooku

28. února 2013 v 20:52 | Tlapička |  Pejsci:)))

Pejsci a pejsánci na facebooku

Ahoj,
Nově jsem vytvořila stránku na facebooku (pod přezdívkou Pejsci a pejsánci). Navštívíte ji?
Jestli jsi tento článek přečetl(a), řekni to ostatním! Díky
Takže Přidej se k nám na facebooku Smějící se

Tlapička

U babičky(má štěňátko Ťapinku)

23. února 2013 v 14:24 | Tlapička |  Lesík
(pokud nejste pravidelný návštěvník, přečtěte si v rubrice Lesík článek Máme nové štěňátko!!!)

Byla jsem zase u babičky na Moravě, kde má štěňátko Ťapinku

Ťapinka si hrála s Lesíkem, protože byla ráda, že ho zase po dlouhé době vidí.
Dala mu za to vééélikánskou psí pusinkuLíbající
Nádherné rampouchy na stromech se ve slunečním světle nádherně třpytily a oba pejsci se na ně s údivem dívali
Lesík hlídal, aby se Ťapince nic nestalo.
Lesík si ve snížku užíval...
Když nalezl rouru, nemohl si nechat ujít zábavu v ní...

Ťapince se po nějaké chvíli chtělo čůrat,
za chvilku byla ale ve formě.
Buďte rádi, že jste u toho nebyli, když byla v "kousavé náladě".
Lesíkovi to tak vtipné nepřišlo, jelikož se mu už chtělo dovnitř!
Ťapka ho stále přemlouvala, ať si jde hrát, ale... zima byla silná.
Lesík se najedl, a šel si přece jenom hrát.
To ale netušil, že jídlo není jeho.
Kočičkám je ale také zima, a já se nemohla koukat na tu zmrzlinku.
Ťapce jsem dala novou hračku. Líbila se!
Ťapka zdolávala veliký kopec sněhu, aby se dostala za Lesíkem. Ona ho má ráda, byla totiž na něm nalepená celou dobu. Lesíkovi se to, jak se zdá, moc ale nelíbilo.
Jdem na houpačku?
Ťapky na důkaz, že jsme tu byli...
Vaše Tlapička :)

Reklama

19. února 2013 v 18:48 | Tlapička |  Já a blog
Má kamarádka( http://mysnick.blog.cz/ ) si založila nový blog o své kočičce Tamy, kterou dostala místo svého starého kocoura MatýskaPlačící. Navštivte ho: http://cicatamy.blog.cz/
Tlapička

Uši

15. února 2013 v 17:29 | Tlapička |  Vzhled

Uši

Dokážete si představit pejska bez uší? Asi jen těžko. Uši jsou skutečnou ozdobou, která dotváří ten krásný vzhled u psa. Uši se dají rozdělit podle tvaru, velikosti a postavení. Samozřejmě toto všechno musí anatomicky odpovídat ušnímu boltci.
Rozlišujeme tedy několik druhů psích oušek - malé klopené (foxteriér), vysoko nasazené trojúhelníkové (bernský salašnický), trojúhelníkové špičaté a směřující dopředu (německý ovčák), jemné uši sklopené dozadu ve tvaru růžového lístku (španělský galgo), velké, nízko nasazené a převislé (kokršpaněl), dlouhé, jemné, visící uši (baset).
U některých psů se uši kupírují - v ČR je kupírování zakázáno. Dost často lidé zaměňují přirozeně vzpřímené ucho s uchem po kupírování (otektomie).
Více či méně klopené ucho vzniklo pod vlivem domestikace.Rozlišujeme tip klopený (foxteriér), poloklopený (německý ovčák), převislý (italský ohař).
Ještě můžeme rozlišit uši podle postavení - jestli ucho stojí pod úrovní nebo na úrovní oka, a podle napětí chrupavky u kořene boltce.
U psů platí všeobecně, že od jednoho roku života jsou kvality a vady ucha trvalé. Psí ouška je zapotřebí čistit. Čistí se klasickým šťouchátkem (vatovou tyčinkou) pro lidi, avšak nemůžete s ním zajet moc hluboko, abyste nepoškodili sluch psa.

Akita Inu

13. února 2013 v 20:29 | Tlapička |  Akita inu
Akita Inu je méně známé Japonské plemeno psa.

Akita inu informace

13. února 2013 v 20:24 | Tlapička |  Akita inu

Akita Inu

Akita Inu
Akita inu.jpeg
Akita Inu
Základní informace
země původuJaponsko Japonsko
Tělesná charakteristika
hmotnostcca 28-50 kg
výška †psi: 67 cm
feny: 61 cm
barvačervená
sezamová
žíhaná
bílá
http://pejsciapejsanci.blog.cz/ :)
výška uváděna v kohoutku
Akita Inu (japonsky: 秋田犬, česky: akita-inu nebo akita-ken) je psí plemeno, která pochází z Dálného východu, přesněji z Japonska z ostrova Honšú. Toto plemeno je pojmenovano podle provincie Akity, z níž pochází. Takže Akita Inu vlastně znamená pes z Akity.
Akita inu je poměrně velký pes s klidnou a vyrovnanou povahou. Akity jsou inteligentní a učenlivé, jejich výchova si však žádá zkušeného chovatele.

Charakteristika plemene

Akity jsou nesmírně milí a příjemní společníci. Jejich příslovečná vlastnost je věrnost. Své rodině a pánovi je neuvěřitelně oddaná, jak to dokazuje mnoho příběhů. Jsou to stateční a neochvějní psi s vysokou inteligencí. Na svou velikou velikost málo jedí a jsou někdy citliví na různé složky potravy (hlavně na sóju). Jsou vhodní i na výcvik, ale vyžadují individuální přístup a nehodí se pro každého. Prodleva mezi příkazem a jeho vykonáním je mnohdy delší než u normálních plemen. Přesto se rádi učí a to, co se naučí nikdy nezapomenou. Miluje děti, ke kterým se chová s citem a jemně. Svou rodinu miluje a brání ji před jakýmkoliv nebezpečím.
U psů (samců) se často objevuje dominantní chování především k jiným psům. Toto nechtěné chování se zřejmě zachovalo z dob, kdy se akity zneužívaly pro psí zápasy. Agresivnímu chování vůči psům lze zabránit dobrou socializací již ve štěněčím věku. Čím více se pes bude seznamovat s ostatními, tím se nám lépe podaří tomuto negativnímu jednání předejít. Další zlozvyk je tvrdohlavost. S akitou, která si něco usmyslí, nic nehne. Vše lze vyřešit důslednou výchovou, ne však fyzickým trestáním, protože tím se ve psech tvrdošíjnost utvrzuje. Proto je tak podstatné tvrzení, že akita není pes pro každého.
Každý, kdo si akitu pořídí, v ní najde nejlepšího přítele, věrného partnera při vycházkách i lenošení… Majitel musí být se psem této rasy ve velmi úzkém kontaktu, protože akity, které jsou nucené pobývat většinu dne samotné, trpí. Akita je na svou rodinu velmi fixovaná a chce být s ní, ať už je kdekoliv.

Historie plemene

Akity inu patří k nejstarším psím plemenům. Nacházely se ostatky jejich předků staré asi z doby 5000 let před naším letopočtem. Tito psi putovali s kočovníky po celém Japonsku. Jejich hlavním posláním bylo lovení velké zvěře, např. medvědů, jelenů či kanců, a ochrana rodiny a majetku. Psi byli dříve menší než dnešní akity, protože v drsných klimatických podmínkách s nedostatkem potravy by neměli šanci přežít.
Akita má ve své domovině výsostné postavení. Ze druhého století př. n. l. se nám dochovaly sošky, znázorňující psa se zatočeným ocasem a vztyčenýma ušima. Sošky sloužily jako dary pro blízké. Akita inu je symbol štěstí, blaha a věrnosti, proto bylo pro každého velkou poctou, když dostal sochu psa. Psi se chovali nejvíce ve vysokých kruzích, pro které byla vymyšlena hierarchie vodítek, aby bylo jasné, ze které vrstvy pes pochází. Akity byly a jsou vysoce ceněné, byly vydávány zákony na jejich ochranu i návody, které určovaly, jak se psem zacházet a mluvit. V roce 1931 bylo plemeno ministerstvem výchovy vyhlášeno za národní poklad a kulturní bohatství.
Velkou ránu plemeno zažilo koncem 19. a začátkem 20.století . V Japonsku se začaly rozšiřovat psí zápasy a tato krvavá podívaná si žádala větší, mohutnější a krvežíznivější psy. Proto bylo plemeno kříženo s mastify a tosami inu. Plemeno upadalo, ale zákazem psích zápasů se začalo znovu pomalu obnovovat. V roce 1927 byl založen klub chovatelů původního typu akit AKIHO (akita inu hozonkai), jenž sídlí v městě Ódate. Znovuzrození akit mělo pevný základ ve psech z japonské Ódate, kde se původní typ celkem slušně zachoval. Další ránu udeřila druhá světová válka. Mnoho dokumentů se ztratilo a plemeno bylo opět kříženo, protože byl vydán zákaz chovat Akity, tentokrát hlavně s německými ovčáky. Mnoho psů uhynulo, protože japonská vláda zakázala krmení psů, další se nekontrolovatelně křížili… Američtí vojáci si po druhé světové válce odvezli hodně psů s sebou do USA, kde založili svůj vlastní chov. Kroky Američanů a Japonců se rozcházely a nakonec bylo schváleno rozdělení plemene na dvě: akitu inu a americkou akitu.
Dnes je chov ustálen a akity jsou rozšířeny po celém světě. Centrum chovu je v Ódate, kde je téměř vše spjato s národním plemenem. Po celém Japonsku nalezneme upomínky na Akity. Společnost AKIHO dodnes sdružuje ty nejlepší představitele a stará se o jeho zdárný vývoj.

Použití a uplatnění plemene

Akity se původně ve své domovině využívaly k lovu velké zvěře. V Japonsku ale velké zvířeny značně ubylo, tak se pro Akity hledalo nové uplatnění. Stali se z nich společníci samurajů a šlechtických rodů. Akity jako symbol věrnosti a statečnosti se zúčastňovaly mnoha obřadů a ceremoniálů. Koncem 19. a začátkem 20. století se těšily velké oblibě psí zápasy, kde Akity křížené s těžkými dogovitými psy často hrály hlavní roli. Po zákazu této činnosti opět zaujaly místo společníků.
Dnes ve své vlasti slouží u policie i armády, stále častěji se uplatňují v canisterapii a to dokonce i v České republice. Rychle se učí a mají vynikající čich. V myslivosti se nyní již neuplatňují a byly nahrazeny evropskými loveckými plemeny. Jinak je to všestranné plemeno, vytrvalé a přizpůsobivé. Potřebuje však zkušeného člověka a důslednou výchovu.

Proslavení

Akity se proslavili hlavně svou oddaností a láskou k pánu a k rodině. Velkou váhu měl k prosazení zákona o ochraně památek Japonska i příběh psa. V roce 1923 se v městě Ódate v domě, který je dnes uctíván a chráněn jako památka, narodil pes rasy Akita inu Hačikó. Jako dvouměsíční byl poslán profesoru Uenovi do Tokia. Hačikó se naučil každý den chodit v 17 hodin na nádraží a čekat, než jeho pán dorazí z práce. Za dva roky ale profesor Ueno zemřel a nevrátil se domů. Hačikó ztrátě pána neuvěřil a stále čekal. Pokusy o jeho převýchovu byly neúspěšné. Město za něj platilo poplatky a byl respektován. Na svého pána čekal do svých 12 let a 5 měsíců. Když roku 1935 na nádraží zemřel, jeho památník lidé pokryli květinami. V Ódaté je jeho linie stále živá a díky importu feny linie Sugisawa žijí jeho příbuzní i v České republice.

Čekáme miminko!

13. února 2013 v 20:19 | Tlapička |  Výcvik

Čekáme miminko


Máme pětiletého pejska z útulku (voříška), kterého jsme i přivezli v jeho pěti měsících. Už od začátku nemá rád děti, mimo domov se jim vyhýbá, ale doma na ně vrčí, je nervózní a nesnese jejich jakýkoli pohyb. Jinak je ale spíše bázlivý, hodně mazlivý. Je na nás hodně fixovaný, spí s námi v posteli a je hodně rozmazlený. Teď čekáme miminko, tak prosím o radu, jak postupovat po narození. Popřípadě, jak ho připravovat už teď?

Odpověď:
S miminkem většinou problém nebývá, protože pes v něm nevidí žádné ohrožení ani konkurenci. Ale jakmile se dá batolátko na zem, spousta psů to těžce nese - dosud tento prostor patřil jen jim. A když se začne dítě pohybovat, chodit, běhat a chce na psa sahat a honí jej, to se málokterému čtyřnožci líbí. Když o vašem pejskovi víte, že nemá rád děti, budete muset být zvlášť opatrní a trochu přizpůsobit zařízení bytu tak, aby se oba - dítě i pes - cítili v bezpečí.
V prvé řadě naučte psa spát na jeho místečku, ještě než se miminko narodí. Vaše postel musí být pro něj tabu. Udělejte mu měkoučký teplý pelíšek, dejte mu tam nějaký oblíbený pamlsek nebo hračku a kdykoli se jen podívá na vaši postel, hned řekněte rázné NE! a odkažte ho (laskavě) na místečko, pochvalte ho - ale tak, aby se nezvedl. Pokud v posteli ležíte a pejsek by chtěl skočit k vám, dělejte, že ho vůbec nevidíte, ale nadhazujte nohama deku, plácejte o deku časopisem - prostě zařiďte to tak, aby na posteli bylo nepříjemno a nebezpečno. Jakmile to pes vzdá a ulehne na své místo, klidně a tiše ho pochvalte. Uvidíte, že se to brzy naučí, když budete důslední.
Také je užitečné vybrat místnost, kde pravděpodobně s miminkem přes den moc nebudete, a v té udělat pejskovi útočiště, kam se bude moci schovat, kdykoli mu začne být dítě nepříjemné. Ideální je, když tato místnost sousedí např. s kuchyní, kde budete s maličkým hodně pobývat. Pak je vhodné nasadit na panty dveří rám s pletivem nebo mříž. Pes tak na vás stále uvidí, vy s ním můžete komunikovat, ale dítě se k němu nedostane a pes se vám nebude motat pod nohama při péči o děťátko.
Naučte také pejska, že vaši pozornost nemá stále. Kupte mu plnicí hračku Kong a dejte mu ji vždy, když chcete mít chvilku pro sebe. Kromě granulek se tam dá naplnit i vařené masíčko, tvaroh a další dobrůtky, o které pes hodně stojí. Ať se na hračku těší! Stačí ji dávat 1x - 2x denně. S její pomocí ho snadno naučíte i pobytu za mřížkou, aby to necítil jako křivdu, ale jako příležitost užít si v klidu svoje mlsání. Naučte se psovi stoprocentně věnovat, nejlépe někde venku. Vycházky nemusí být dlouhé, ale intenzivní, plné her a cvičení. Když mu je dopřejete i potom s miminkem, nebude strádat nedostatkem vaší pozornosti.

Proč ucvrkává?

13. února 2013 v 20:16 | Tlapička |  Výcvik

Proč ucvrkává?



Máme doma dvouletou fenku pražského krysaříka. V posledních čtyřech měsících začala ucvrkávat, kdykoliv někdo přijde domů nebo ji chce pohladit či na ni po příchodu zavolá. Co s tím?

Odpověď:
Takovéto chování se vyskytuje často u štěňat, ale také u emočně labilních pejsků nebo u takových, kteří jsou přehnaně submisivní. Je to obranné opatření, patří mezi tzv. konejšivá gesta, a psi si jím říkají o klid - chtějí uklidnit všechny kolem, aby se vyhnuli projevům agrese z jejich strany a udrželi všechny v bezpečné vzdálenosti. Štěňata z toho většinou vyrostou, ale u dospělých psů bývá takové chování spojeno s něčím, co je jim krajně nepříjemné, čemu se snaží hrozně moc vyhnout. Zapátrejte v paměti, jestli se problém nevyskytl v souvislosti s tělesným trestem, stříháním drápků nebo jiným veterinárním zákrokem, zda nepřibyl do domácnosti nějaký hlučnější člověk (obvykle to bývá muž nebo dítě), nebo jste nezačali chodit na cvičák či na místo, kde to fenka nemá ráda atd. Pokud zjistíte příčinu, snažte se jí vyhnout, aby na původní souvislosti docela zapomněla. Když ne, chovejte se k ní doma "přezíravě". Nevítejte se s ní při příchodu, nesahejte na ni, ani když si sama skočí na klín, nezvedejte ji. Obojek pořiďte se zacvakávací přezkou, ať se jí nemusíte dotýkat ani při "strojení" na ven. Krysaříci vyhledávají těsnou blízkost lidí kvůli teplu, ale většinou nestojí o doteky, protože jejich kůže je velice citlivá a jejich tělesná konstituce je tak slabá, že se o sebe stále bojí. Snažte se to respektovat. Často si s fenkou hrajte (aportování, přetahování), cvičte s nějakými maličkými dobrými pamlsky (nesnažte se ji za odměnu pohladit!), komunikujte s ní radostně. Pokud ji potřebujete napomenout, použijte kratičké důrazné NE a hned povel, který dobře zná, a připojte pochvalu s odměnou. Nesnažte se ji nikdy chytit a fyzicky potrestat, ani jí nic nevyčítejte a nehubujte - takovéto chování jen prohloubí její snahy držet si vás dál od těla ucvrkáváním a dalšími zoufalými gesty (stažení uší a ústních koutků dozadu, přikrčením, pozvedáváním přední tlapky, odvracením hlavy, plížením pryč…). Když ji voláte doma, nedívejte se směrem k ní a vždy mějte v ruce něco dobrého. Věřím, že při takovémto přístupu se fenečka brzy uklidní.

7 jednoduchých kroků k úspěšnému cvičení

13. února 2013 v 20:14 | Tlapička |  Výcvik

7 jednoduchých kroků k úspěšnému cvičení


Jestliže chcete se psem trénovat jednoduché povely na základě pozitivní motivace, můžete zkusit tento postup…

  1. Nalákejte psa
Naveďte psa nějakým lákavým pamlskem do požadované pozice, nic přitom neříkejte a nedávejte žádný povel. Pes by měl sám přijít na to, co po něm chcete. Měl by zapojit veškerou svou kreativitu a inteligenci, aby si zasloužil svou odměnu.

  1. Úkol pojmenujte
V okamžiku, kdy pes spolehlivě provede požadovaný úkon, řekněte mu, co právě dělá ("sedni", "lehni" atd.). Důležité je pojmenovat činnost přesně v momentě, kdy ji provádí. Každý nový slovní povel vyslovte tehdy, zatímco ho pes sám dělá, nikoliv proto, aby ho udělal. V počátečním stadiu tuto spontánní správnou reakci také odměňte pamlskem.

  1. Měňte místa cvičení
Nově naučený povel trénujte na různých místech. Zpočátku měňte místnosti, pak až přejděte na zahradu či ven. Tím se váš čtyřnohý přítel učí, že povel musí uposlechnout všude, nejen v kuchyni či obýváku a že naučená lekce je stejná vždy a všude.

  1. Vyslovte povel
Po několik dnech si psa vyzkoušejte. Vyslovte nacvičený povel, pokud uposlechl, dejte mu "jackpot" (více oblíbených pamlsků). Jestliže nereaguje, opakujte krok č. 2 o několik dní déle.

  1. Ignorujte spontánní chování
Ve chvíli, kdy pes zná nový povel a poslušné ho provádí, odměňujte ho jen tehdy, když provede požadovaný cvik na váš pokyn. Spontánní provedení odteď ignorujte. Důvod je prostý - pes se musí naučit provést cvik, protože to od něj požadujete a ne proto, že se mu právě chce.

  1. Zařaďte rušivé podněty
Do tréninku začleňte různé rušivé podněty a hluk. Při výcviku mohou být přítomni další lidé, kteří se mohou snažit psa odlákat, nebo vydávat různé zvuky (zapnout fén, rámusit kuchyňským nádobím apod.). Mějte však na paměti, že rušivé prvky by neměly psa vyděsit. Bojí-li se například luxu, nechte ho v komoře.

  1. Omezte pamlsky
Jakmile váš pes uposlechne slovní povel na 100%, můžete zredukovat podávání pamlsků. Zpočátku ho odměňte za každé druhé uposlechnutí povelu, postupně frekvenci snižujte. Cílem je, aby pes uposlechnul, aniž by následovala odměna. Ovšem pamlsky mějte stejně při ruce a jednou za čas mu je dejte (zvlášť když si všimnete, že cvik odbývá, dobrotou zvýšíte jeho motivaci). Slovní pochvalu nemusíte redukovat nikdy. Dávejte své nadšení najevo, pes to vnímá. Ocenění mu dělá dobře.

Štěně kouše dveře a naříká

13. února 2013 v 20:12 | Tlapička |  Výcvik

Štěně kouše dveře a naříká



Můj dotaz se týká 4,5měsíčního chlapečka shi-tzu. Pejsek velmi těžko snáší být doma sám. Trénovat samotu jsme začali hned, jakmile jsme si ho pořídili. Tenkrát ještě spal, když jsme se vrátili, museli jsme ho pomalu budit. Přibližně po 3 týdnech se to změnilo, nezajímá ho nic jiného, než jak se dostat ven - kouše dveře. Když jsme si ho filmovali, naříkal, škrábal a kousal do dveří, ničeho jiného se nedotkne. Po dni, kdy je sám, je unavený, dá se říct, že přes den téměř vůbec nespí. Zkoušeli jsme Kong. Když jsem doma, hraje si s ním, ale jakmile je sám, ani se ho nedotkne. Mohla bych mu dát na zem klidně řízek, ale jak je sám, nežere ani nepije. Začne se na to vrhat až po našem návratu. Je jedno, jestli je sám hodinu, nebo 8 hodin, vždy je celý mokrý a pří vítání naříká. Zkoušela jsem to s ním trénovat: dala jsem ho na místo a nechala v místnosti, kde bývá zavřený, když jsme v práci. Jak začal kňourat, okřikla jsem ho, a naopak když vydržel i chviličku v klidu, otevřela jsem dveře a dala mu odměnu. Bohužel nenastaly žádné pokroky. Nespí na svém pelíšku, raději je na zemi nebo na pohovce. Když ho i ve své přítomnosti odkážu na místo, vydrží na něm, ale kňourá a je jak hromádka neštěstí, opět se nedotkne kostičky, hračky, ničeho. Rozkousal už jedny dveře tak, že si úplně ohobloval první zoubky. Jinak je velmi učenlivý a bezproblémový, navštěvujeme i školku pro štěňátka paní Brunclíkové, kde nám poradili zavřít ho do klícky. To mi zaprvé přijde kruté, aby se nemohl volně proběhnout po místnosti, a za druhé se bojím, aby si v ní neublížil. Takhle se trápí on i my. Paničkou jsem já (žijeme s přítelem bez dětí), krmím ho, cvičím a věnuji mu opravdu hodně času. Přestože máme zahradu, chodíme na dlouhé procházky. Sám bývá (teď mám na mysli 8 hodin) tak 2-3krát týdně, jinak čas tráví se mnou a je sám, jen když jedu třeba na nákup. Moc vás žádám o radu a předem děkuji.

Odpověď:
Takhle malé štěně nemůže zůstávat 8 hodin samo. Pak se při nácviku samoty vracíte stále na začátek, protože pejsek už se naučil poznat příznaky vašeho brzkého odchodu. A při každém vašem odchodu je přesvědčen, že ho opouštíte na hodně dlouho. Proto by teď několik týdnů neměl zůstat vůbec sám doma, dokud se nenaučí tolerovat zhruba třicetiminutovou až hodinovou "cvičnou" samotu. Pak můžete teprve zkoušet dobu o samotě pomaličku prodlužovat, ale 8 hodin je pro každého mladého psíka malého plemene neúnosná doba. Zkuste si rozložit pracovní směny tak, aby pes nikdy nebyl sám déle než 4-5 hodin. Pokud to nejde, sežeňte někoho, kdo mu bude po zbytek času dělat společnost. Bohužel psi, kteří jednou již trpěli separační úzkostí, mají většinou labilnější nervovou soustavu a dlouhou samotu nejsou schopni tolerovat nikdy. Také bývá problém naučit je být doma v jinou dobu, než jsou naučení - tedy například večer, když chcete jít do kina. Na to je třeba stále pamatovat a pejskovi zajistit "hlídání", jinak se může problém vrátit v plné síle.
Klec může být dobrým pomocníkem při nácviku samoty, zvláště když váš pejsek nerad leží na svém místečku. Je však určena ke krátkodobému pobytu (maximálně 2 hodiny). Dejte mu do klece nějaký polštář a naplněný Kong střídejte se žvýkacími kostičkami, nechte klec otevřenou a vždy, když tam dáváte něco dobrého a pejsek tam radostně vleze, opakujte "místečko, hodný kluk, místečko". Neposílejte ho tam, a už vůbec ne za trest. Jen pojmenujte stav, kdy tam leží a cítí se spokojeně. Až když pejsek začne pospíchat do své klece pokaždé, když vezmete do ruky Kong nebo pamlsek, můžete zkusit zavírat dvířka - ale po vteřinách. Pejsek nesmí cítit žádné ohrožení. Až když vydrží v kleci několik minut ve vaší přítomnosti, můžete pomalu zkoušet pohybovat se po bytě. Ale stále jen tak, aby nezačal naříkat a dobývat se ven.
Místo klece lze využít i plastovou přepravku. Měla by být tak velká, aby se tam pes bez problémů postavil a položil, opět s měkkou podložkou. Když pejska naučíte v této přepravce cestovat autem, bude tam lézt radostně v očekávání cesty. Pak jej můžete nechat chvíli v autě, aniž byste riskovali okousané těsnění dveří, hodí se i do restaurace nebo na návštěvu k příbuzným - prostě je to přenosný psí domeček. Samota v přepravce samozřejmě opět nesmí být dlouhá…